Koníčci

Muránska planina je jedním z nejmladších národních parků Slovenské republiky. Jedná se o jedno z nejzachovalejších území. Převážné krasové území je značně vzdálené od lidských obydlí a rovněž komunikace jsou málo přístupné. Z tohoto důvodu si území zachovalo původní a přirozený ráz krajiny. V roce 1976 byla Muránska planina vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast a v roce 1997 byl zřízen Národní park Muránska planina na rozloze 20 318 ha a ochranného pásma 21 698 ha. Na území národního parku se nachází množství jeskyní a propastí. Území je zbrázděno hlubokými dolinami, povrchovými skalnatými útvary, kaňonovitými údolími a zvlášť zajímavě je vyvinut podzemní kras. Nejvýznamnější rostlinou planiny je vzácný Lýkovec muránský. Dále jsou zde zastoupené různé horské, alpínske a subalpínské druhy. Ze zoologického hlediska se zde vyskytuje řada významných druhů jako je orel skalní, výr skalní, medvěd, vlk, rys, vydra říční, atd.

Muránska planina je známá chovem koní. Je zatím jediným místem kde se odchoval Norik muránskeho typu. Chov koní na Muráni se datuje od roku 1950, kdy byl založen na Velké Louce (Veľkej Lúke) při Muráni hřebčín. Hlavním záměrem chovu byla potřeba produkce koní horského typu pro lesní hospodářství a armádu. V letech 1950 – 1956 byly postupně kromě střediska na Velké Louce vybudována další 4 střediska: Paseky, Dobšinská Ľadová Jaskyňa, Dobšiná a Betlanovce. V současnosti je chov soustředěn do dvou středisek – Dobšiná a Veľká Lúka při Muráni. V začátku chovu byl přijat cíl záchrany huculského koně. Později bylo hlavním cílem vyšlechtit koně vhodného pro lesní práce – slovenského horského koně. Za tímto účelem proběhly jen s částečným úspěchem pokusy křížení hucula s plemeny fjord, hafling a také norik. Postupně se pak přešlo na chov chladnokrevného norika. V roce 1995 byl uznaný šlechtitelský chov koní plemene norik muránskeho typu a v roce 1997 byl tento chov vyhlášen za génovou rezervu norika muránskeho typu a za chráněný chov. Cílem chovu norika muránskeho typu je produkce kvalitních, lehce ovládatelných koní, použitelných v lesním provozu, zemědělství, agroturistice, hipoterapii a produkci plemenných hřebců. Charakteristikou chovu je skutečnost, že hříbata již od věku 7-8 týdnů chodí na pastvu vzdálenou několik kilometrů v těžkém horském terénu. Koně ve věku jednoho až čtyř let jsou v období od poloviny května do konce října na vnějších pastvinách, kde denně musí chodit za pastvou a vodou. Na noc jsou pak ustájeni v ohradách. Jedná se vlastně o polodivoký chov koní.

Život ošetřovatelů koní je velmi těžký a náročný. Ošetřovatelé jsou ubytováni v malé maringotce umístěné hned vedle ohrady s koňmi. Není zde však žádná elektřina ani voda, pouze nádherná příroda, která vás očaruje.Veškeré potraviny a tekutiny musí být ošetřovatelům dopravovány automobilem, který musí překonat značné terénní nerovnosti. Vzpomínám si například, že při jízdě automobilem do strmého kopce jsme měli v určitém okamžiku tři kola na cestě a jedno viselo ve vzduchoprázdnu nad příkrým svahem. Nádherná krajina a nádherní koně však všechny tyto potíže dokáži zatlačit do pozadí.

Typickým zbarvením těchto koní je často ryzák s hustou hřívou. Kohoutek je malý, nevýrazný. Hrudník je hlubší a mohutný. Záď je svalnatá a souměrná. Ohon je dobře nasazen. Bérce na zadních nohách jsou dobře osvalené. Nohy jsou zdravé a silné, klouby čisté. Tento kůň je přizpůsobivý, pohyblivý a velmi silný. Má dobrý pracovní charakter se značnými výkonnostními schopnostmi při přibližováni dřeva v lese. Koně jsou ceněni pro svou konstituční tvrdost a pracovní výkonnost.