Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lipicán

2. 10. 2007

Lipicán patří mezi nejstarší kulturní plemena koní chovaných v Evropě. Jeho původ se odvozuje od starošpanělských a staroitalských koní. Původ je taktéž spojený se založením hřebčína v Lipici v roce 1580, arcivévodou Karlem Štýrským, jehož cílem bylo zásobovat koňmi dvorní stáje ve Vídni a arcivévodské stáje ve Štýrském Hradci.. Výborné fyziologické a biologické vlastnosti lipicána byly důvodem k tomu, že se stal oblíbeným koněm u šlechty a drobných soukromých chovatelů.

Lipicáni jsou vesměs bílí. Hnědáci, kteří se příležitostně vyskytnou, se do chovu nezařazují. Hříbata běloušů se rodí tmavá. Lipicáni měří 152 – 163 cm. Hlava je mírně klabonosá. Výraz hlavy je většinou španělský, někdy se ale projevuje i arabský vliv. Krk je středně dlouhý, výše nasazený. Lopatka je svalnatá s odpovídajícím sklonem pro využití koně také v zápřeží i pod sedlem. Nohy jsou silné, kostnaté. Kopyta jsou tvrdá.

Lipicáni jsou inteligentní a velmi učenliví koně. Inteligence, učenlivost a podřízení se kázni je předurčilo pro působení ve Španělské jezdecké škole ve Vídni. Tato škola byla založena v roce 1572 při habsburském císařském dvoře. Jejím cílem bylo vzdělávání mladých šlechticů v jezdeckém umění. Zpočátku se ve škole používali španělští koně, od toho vznikl název Španělská škola. V současné době zde ale působí pouze lipicáni, kteří se speciálně chovají v hřebčíně v Piberu nedaleko Grazu. V roce 1729 přidělil škole císař Karel VI. Zimní jízdárnu, která je součástí císařského paláce Hofburg a v současné době je uchovávána jako kulturní instituce, v níž probíhají tréninky a představení pro veřejnost.

Výcvik je obtížný a tréninkové období pro jezdce trvá čtyři až šest let, než je schopen vystoupit v programech pro veřejnost, a to na již školeném koni. Pro to, aby mohl jezdec samostatněji zajišťovat výcvik koně, potřebuje další dva až čtyři roky přípravy. Pohyb koně při zvládání piruet vzbuzuje dojem, že kůň tančí. Za nejvyšší vrchol klasického umění a za nejobtížnější prvky vysoké školy se považují skoky – airs. Koně se také učí mnoha různým a náročným cvikům – např. levada, kurbeta, kapriola. Při levadě kůň zvedá celý předek těla na silně pokrčených zadních nohách a v této poloze musí kůň chvíli vydržet. Poté následuje kurbeta, kdy kůň skočí z první polohy na zadních končetinách a zachovává přitom polohu těla se zdviženými a ohnutými předními nohami. Jako poslední je kapriola, kdy kůň vyskočí vzhůru z levady a musí vymrštit obě zadní končetiny dozadu.

Lipicáni patří také v Evropě k nejpopulárnějším koním do lehké zápřeže, a to i přesto, že byli původně určeni hlavně k jezdeckému využití.

V současné době se Lipicáni chovají převážně ve Slovinsku, Slovensku, Rakousku, Maďarsku, Itálii, Rumunsku, Chorvatsku. Chov se také rozšířil do Ameriky a Austrálie.

Text: na základě odborných materiálů sestavil Dalibor Gregor

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář